Jeskyně Na Pomezí - historie
V počátcích lomové těžby mramoru byly Na Pomezí v tzv. Havrankově lomu ve svahu cca 200 m jjv. od nynějšího vchodu do jeskyní se objevovaly drobnější krasové dutiny (1934 j. Utajená, 1935 Komínová...). Zde byl 31. července 1936 po provedeném odstřelu odkryt otvor do velké jeskyně s bohatou krápníkovou výzdobou a sintrovými náteky, která byla v době svého objevu nazvána „Gemärke-Höhle" (J. Simon, l936, G. Ditrich, l937, l939). Objev jeskyně ohlásil majitel lomu R. FRANKE památkovému úřadu. Státní památkový úřad v Brně nechal tehdy jeskyni prozkoumat. Výsledkem tohoto výzkumu bylo zjištění, že se jedná o poměrně členitou a rozsáhlou jeskyni s bohatými krápníkovými útvary. Jeskyně nebyla po objevu uzavřena a byla často navštěvována místními obyvateli i náhodnými turisty, kteří zde ničili a vylamovali krápníkovou výzdobu. Jeskyně tak byla postupně a systematicky devastována.
Pravděpodobně v souvislosti s objevem jeskyní byla těžba vápence zastavena. O jeskyni se zajímali místní němečtí občané. Dokládá to nápis „Kurt - Höhle" v Bahenním dómu datovaný 21. 10. 1937. A. Pakr uvádí, že jeskyně Na Pomezí objevil v roce 1935 Karl Kurt HAUKE, z Frývaldu (Jeseník), který se v této oblasti skrýval a hledal přírodní úkryty. Tento sudetský němec, aktivní henleinovec, byl zapojen v 30. letech do provokativních akcí.
Po skončení druhé světové války a přílivu českého obyvatelstva se obnovil zájem o poznání a průzkum oblasti, který podpořily i úřady, odborné ústavy a vysoké školy. Z podnětu Cestovní informační služby v Jeseníku a členů turistického oddílu Sokola Jeseníku byl zahájen v létě 1949 průzkum do té doby známých a již odkrytých prostor. Jeden z motivů byl též z podnětu SNB, protože několik výrostků odnášelo z jeskyní vylámané krápníky. Vedení Sokola požádalo správu Moravského krasu v Brně o vyslání odborníka. Obhlídku provedl dne 1. 8. 1949 vedoucí krasového oddělení Moravského zemského muzea v Brně, Dr. M. Pokorný, který po prohlídce doporučil bližší průzkum jeskyňářskou skupinou Moravského krasu. Skupina ve složení Kyněra, Šebela, Čubuka, Balák přijela 12. srpna 1949 a pod vedením O. Ondrušky provedla detailní průzkum celého území Na Pomezí.
Současně vytváří turistický oddíl KČT Sokol Jeseník výzkumnou skupinu, jejímž vedoucím byl zpočátku Karel Všetička st., pracovník ONV v Jeseníku s členy K. Netopil, O. Šmíd, L. Kuchejda, A. Kocourek, L. Uhlíř, J. Kulišťák, M. Štolpa, R. Čuma, K. Kořínek, F. Künzel, J. Ježko a K. Všetička ml. V neděli 28. 8. 1949 při povrchové obhlídce skalní stěny objevili členové průzkumné skupiny v malém zaniklém kamenolomu otvor o velikosti 50 x 25 cm. Zápisu z doby uvádí: „Citelný jeskynní chlad a časté průlety netopýrů zde naznačily, že se jedná o vstup do většího jeskynního systému...". Po odklizení napadené suti u vstupního otvoru pronikla průzkumná skupina po velmi namáhavém sestupu, který vedl úzkým průlezem a změtí vápencových bloků do první jeskynní prostory, kterou objevitelé nazvali „Kostelík" . První členové skupiny Sokol Jeseník, kteří při této akci poprvé sestoupili do jeskyní jsou K. Všetička ml., J. Netopil, J. Kulišťák a O. Šmíd Za „Kostelíkem" byly postupně objeveny další jeskynní prostory a již 31. 8. 1949 pronikli jeskyňáři kolem „Vodního dómu" až do nejnižší části nynější návštěvní trasy ke „Zvonici" a „Klenotnici".
Na výzkumu, zpracování a dokumentaci jeskyní Na Pomezí se podíleli brněnský geolog prof. Dr. K. Zapletal, prof. Dr. V. Král z Geografického ústavu Karlovy university v Praze se svými asistenty provedli první mapování a sestavení 1. speleologického plánu jeskyní Na Pomezí, prostor známých k 1. 9. 1950 a doc. Dr. V. Panoš, který se zpracoval projekt a řídil práce na rozsáhlých úpravách návštěvní trasy jeskyněmi a další odborníci.
Po těchto objevech a ověření značného rozsahu jeskynních prostor s velmi bohatou krápníkovou výzdobou byla na 16. 9. 1949 do Jeseníku svolána pracovní porada se zástupci Ministerstva školství věd a umění, KNV v Olomouci, ONV v Jeseníku, Státního Památkového úřadu pro zemi Moravskoslezskou, Palackého university v Olomouci, Slezského studijního ústavu v Opavě, zástupců n.p. Moravskoslezského kamenoprůmyslu, ředitelství Státních lesů aj. Zde Dr. V. Homola, geolog a speleolog MŠVÚ požádal zástupce n.p. Moravskoslezského průmyslu kamene, aby byly v lomu nad jeskyněmi omezeny trhací práce!
Na jednání bylo rozhodnuto o zpřístupnění objevených jeskyní, ONV v Jeseníku vytvořil pro Správu jeskyní v okrese Komunální podnik. Jeskyně mu byly 15. 10. 1949 předány do správy a Komunální podnik zahájil svoji činnost 1. 1. 1950. Byly zahájeny zpřístupňovací práce v Jeskyních Na Pomezí, které prováděla Správa silnic a podílelo se na nich až 30 dělníků. Pro značnou technickou náročnost nezbytných úprav v jeskyni, byl v první etapě zpřístupněn malý okruh v délce 135 m. Zpřístupňovací práce prvního úseku návštěvního okruhu byly zahájeny 1. 1. 1950, dokončeny 30. 4. a jeskyně byly slavnostně otevřeny 16. 5. 1950. Vybraná trasa překonávala velké převýšení s poměrně extrémně exponovaným pohybem návštěvníků po jeskyních. Šlo i úžasný sportovní výkon prvních průvodců, kteří byli často nuceni tuto trasu absolvovat i více jak 20x za směnu.
Vedoucím Komunálního podniku ONV Jeseník Jeskyně byl p. Vítek. Prvním vedoucím Jeskyní Na Pomezí od jejich zpřístupnění až do roku 1957 byl p. J. Plachý, v letech l957 až 1970 p. J. Vagovský, jeden rok p. Sekanina a od r. 1971 průvodkyně pí. Š. Klimková. Po jejím odchodu do důchodu krátce zabezpečovali řízení provozu členové speleologické skupiny VMO P. Kubalák, I. Kopecký, P. Záruba, L. Jahnuba, znovu P. Záruba a v r. 1988 se vrátil jako vedoucí jeskyní pan Petr Kubalák.
První rok provozu jeskyní probíhal pod hlavičkou Komunálního podniku při ONV v Jeseníku. Od 28. 1. 1951 se jeskyně Na Pomezí staly součástí družstva Severomoravský kras v Olomouci a od 1. 1. 1952 součástí národního podniku Čedoku, pak součástí n.p. Turista, který provedl v letech 1954-1955 zpřístupnění dalších částí jeskyně. Během značných úprav byl zrušen starý vchod a do jeskyně proraženy dvě štoly: dnešní vchod a východ z jeskyní. Tím došlo k vytvoření jednoho uceleného okruhu. Jeskyně byly nově elektricky osvětleny. Práce na zpřístupnění byly přes velké překážky a značnou námahu ukončeny a tato nová návštěvní trasa předána do provozu na počátku letní sezóny 1955. Až do roku 1990 byly jeskyně ve správě Krajského vlastivědného ústavu v Olomouci, kdy je převzal Český ústav ochrany přírody, v r. 1995 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
V r. 2003 nechala AOPK ČR zpracovat projekt na provedení celkové rekonstrukce elektoinstalace. Práce byly zahájeny dodavatelsky firmou Josef Hasoň - HASK v září 2004. Kromě výměny elektroinstalace byla provedena i generální oprava chodníků a vyklizena část zakládek z prvního zpřístupnění. Obnovení turistické trasy dlouhé 530 metrů trvalo 8 měsíců. Při nové úpravě byly použity moderní technologie a materiály, zajišťující jak vyšší bezpečnost provozu, tak větší ohleduplnost vůči jeskynnímu prostředí a úspory energie. Vyklizením starých deponií a zakládek chodeb, (pozůstatků z historických zpřístupňovacích prací), byla znovu odkryta řada odbočujících chodeb a jeskynních síní, prohloubením řady nízkých průchodů byla zvýšena bezpečnost návštěvníků. Během prací bylo z jeskyní odstraněno celkem 350 t zakládek, 250 t starého betonu, 2 t starého elektromateriálu a 9 trafostanic, položeno bylo 6 km nových kabelů, instalováno 5 nových elektrorozvaděčů a umístěno 300 úsporných svítidel s regulovanou dobou svícení. Jeskyně byla znovu otevřena pro návštěvníky 1. července 2005.