Jeskyně Na Pomezí - charakteristika
Kras Na Pomezí
Je rozlohou nevelké krasové území vázané na souvrství devonských krystalických vápenců vnitřního pásma skupiny Branné. Rozkládá se v Petříkovské hornatině Hornolipovské hornatiny, severně od Lázní Lipová, v pásmu mezi horským sedlem Na Pomezí a masivem Smrčníku. Ve čtvrtohorách působením mrazů došlo k hlubokému rozrušení třetihorního povrchu do značných hloubek. Proto zkrasovění vápenců je podobné krasovým jevům velehorských oblastí a vytváří jednotnou jeskynní soustavu. Povrchové krasové jevy jsou vyvinuty mnohem méně a neúplně.
JESKYNĚ NA POMEZÍ
-
Leží na východním svahu Smrčníku (799 m n. m.), asi 400 m pod sedlem Na Pomezí (575 m n. m.), 2 km severovýchodně od města Lipová-Lázně.
-
Je největší krasovou jeskyní v krystalických vápencích na území ČR.
-
Vytváří dvoupatrový systém rozvětvených, užších puklinových chodeb, dómů a komínů.
-
Vznikla převážně korozní činností vod podzemního toku.
-
Jde o kras výjimečného charakteru s velmi členitou modelací jeskynních prostor a poměrně bohatou krápníkovou výzdobou.
-
Při každoročním zimním sčítání bylo zjištěno až 10 druhů netopýrů.
-
Objevena byla ve 30. letech 20 století při lámání mramorů v Havránkově lomu a od roku 1950 je veřejnosti zpřístupněna.
-
Celková délka dosud známých částí činí 1700 metrů s výškovým rozdílem (denivelací) 45 metrů.
-
Délka návštěvního okruhu je 390 metrů, průměrná doba prohlídky je 45 minut.
-
Průměrná teplota vzduchu na turistické trase je 7,7 °C, ovzduší dosahuje vlhkosti 99 %.
-
Jeskyně Na Pomezí byla v roce 1965 vyhlášena národní přírodní památkou.
VÝVOJ JESKYNÍ
Jeskyně Na Pomezí jsou svým rozsahem a délkou největším krasovým systémem, vytvořeným v krystalických vápencích (mramorech) v České republice. Rozhodující pro vývoj jeskyní byla vysoká chemická čistota krystalických vápenců, příhodný sklon vrstev a značné tektonické rozpukání s několika různě orientovanými systémy puklin a zlomů. Důležitým faktorem byla také poloha těchto vápenců nad erozní bází území.
Krasové procesy, vytvářející Jeskyně Na Pomezí, začaly ve třetihorách, v období deštivého, teplého až subtropického klimatu. Prosakující vody svou korozní a erozní aktivitou rozšiřovaly trhliny ve vápencích a vytvářely první úseky puklinových jeskyní, které se postupně spojovaly, zahlubovaly, vytvářely souvislé cesty pro podzemní toky, a tak se rychleji rozšiřovaly do větších jeskynních prostor. S počátkem čtvrtohor ovlivnilo vývoj jeskynního systému také ochlazování a příchod ledových období (glaciálů). Docházelo k promrzání vápencového masivu, led v puklinách jej trhal místy až do hloubky 20 m. Ve vyšších polohách jeskyní docházelo k úplnému rozrušení vápencových vrstev a řícení bloků, které zavalovaly níže ležící prostory (např. Královský dóm, Dóm chaosu).
V jeskyních jsou známy dvě výrazné výškové úrovně. Horní patro je porušeno zvětráváním, spodní patro si zachovalo známky modelace podzemním tokem. Etážový systém dokládá, že se jeskyně vyvíjely v závislosti na zahlubování údolí potoka Vidnávky. Vytvořily se v nich vysoké puklinové chodby, které jsou na několika místech křížících se tektonických zón rozšířeny do dómovitých prostor.
K pozoruhodnostem vývoje Jeskyní Na Pomezí rovněž patří, že některé jejich formy a tvary nesou znaky známé z vysokohorských krasových oblastí. Celý proces vývoje a různorodosti jeskynních tvarů dokumentuje jejich polygenetický a polycyklický vývoj.
Jeskyně Na Pomezí nejsou izolovanou jeskyní, ale součástí dosud málo poznaného krasového systému, který prostupuje vápencovým masivem Smrčníku (798 m n. m.), v němž je dosud registrováno deset jeskyní a další byly zničeny v místním lomu při dobývání vápence.
VEŘEJNOSTI NEPŘÍSTUPNÉ ČÁSTI A JESKYNĚ V BLÍZKÉM OKOLÍ
Z celkové délky 1320 m jeskynního systému Na Pomezí je 450 m upraveno a jen 390 m měří veřejnosti přístupná návštěvní trasa. Ostatní jeskynní prostory nelze k turistickému okruhu připojit pro jejich velkou členitost, místy příliš komplikované a úzké profily chodeb či velké výškové rozdíly. Jakýkoliv pokus o zpřístupnění by je zničil. V roce 1999 pracovníci správy jeskyní zhotovili podrobnou fotodokumentaci, která ukazuje rozmanitost a pestrost forem krápníkové výzdoby nezpřístupněných prostor.
V blízkosti Jeskyní Na Pomezí se nachází devět dalších menších jeskyní, které s nimi tvoří jeden genetický celek a hydrologický systém. Nejhlubší partie již zmíněné jeskyně Rasovny jsou vzdáleny pouze 20–25 m od chodeb Jeskyní Na Pomezí. Na opačné straně systému už speleologové České speleologické společnosti z Jeseníku spojení se sousední Liščí dírou v roce 2008 objevili a prolezli. Dohromady tak jeskynní systém měří už 1760 m. V Liščí díře jeskyňáři objevili největší prostoru této krasové oblasti, Rumový dóm o rozloze 40 x 20 m a výšce 15 m, s mimořádně bohatou krápníkovou výzdobou a s největším krápníkem v této oblasti, 7 m vysokým stalagnátem. Propojení se dá očekávat i s nedalekou, 15 m dlouhou propasťovitou jeskyní zvanou Netopýrka. Za hlavní klíč k celému podzemnímu krasovému systému Na Pomezí je však pokládáno Smrčnické propadání. Poloslepé údolíčko v lese nad jeskyněmi, kde do hlinitých sutí mizí potok, přitékající ze svahů Smrčníku.
Barvicí pokusy prokázaly, že po průtoku dosud neznámými patry jeskynního systému jeho voda již po 1 hodině vyvěrá v krasových pramenech o 61 m níže, v údolí Vidnávky. Proniknout Smrčnickým propadáním do podzemí znamená výkop hluboké šachtice v nestabilních, vodou protékaných sutích. Speleologům Krajského vlastivědného muzea v Olomouci v sedmdesátých letech minulého století už 20 m hlubokou šachtici zničil jediný vodní příval.